Babské ucho, obyčejná bylinka z babiččiny zahrádky.

Když se řekne babské ucho, možná se nejprve pousmějeme. Název zní trochu pohádkově, trochu tajemně a možná i trochu čarodějně. Ale když vezmeme do ruky lístek šalvěje, hned pochopíme.

List šalvěje je měkký, jemný a sametový. Když ho promneme mezi prsty, uvolní se silná, kořenitá a nezaměnitelná vůně. Právě tato zvláštní hebkost listů mohla dát šalvěji její lidové jméno – babské ucho.

Naše prababičky věřily, že šalvěj není jen obyčejná rostlina. Byla součástí domácí péče, kuchyně, lidového léčitelství i starých ochranných rituálů. Šalvěj jako by uměla naslouchat lidským neduhům – těm tělesným i těm, které se nedají snadno pojmenovat. Šalvěj je výjimečná, ale musí se umět s ní zacházet. Více se dozvíte na našem workshopu.