Náš tým

Romana Bartschová – prostě "šéfka"

Udává ideový směr, jedná s klíčovými českými i zahraničními dodavateli a mimo jiné podepisuje výplaty.

Říká o sobě: „Vystudovala jsem VŠ ekonomickou. Celý život se v naší rodině zemědělčilo a hospodařilo. Babička i prababička, ale hlavně moje maminka, mě vždy vedly k úctě k přírodě, takže následoval další logický krok. Doplnila jsem si vzdělání na Fakultě farmacie Univerzity Karlovy v oboru Léčivé byliny a následovala spousta dalších kurzů a setkání se zajímavými životními osobnostmi. Toto vše mě přivedlo na cestu k PASTA&CAFÉ ROMANA. Když mám čas, velice ráda vařím a v kuchyni experimentuji. Samozřejmě plně využívám plodiny a bylinky z vlastní zahrady. V PASTA&CAFÉ ROMANA bych chtěla zúročit dlouholeté zkušenosti z oblasti přirozené gastronomie, které předávám i svým dětem."

Životní motto: Cokoli děláš, dělej vždy naplno.“

Kateřina Schleser – prostě provozní Katka

Organizuje provoz v Pasta&Café Romana, řídí sklad, kuchyni, odpovídá za čerstvost surovin, FIFO, HACCP, EET atd. Navíc ale umí načepovat pivo a uvařit vynikající kávu. Plynule a asertivně se domluví.

Říká o sobě: "Ačkoli jsem odmaturovala v elektro oboru, přirostla mi záhy k srdci gastronomie. Vždy jsem ráda pracovala s lidmi, pohostinství tudíž bylo první volbou. Nyní zde vnáším dlouhodobé zkušenosti z oboru, ale také ještě pořád dokážu nahodit jistič, vyměnit žárovku a na opravu ledničky zavolat elektrikáře. K projektu Pasta&Café Romana jsem byla přizvána v létě 2016 a svou účast zde považuji za mimořádnou výzvu. Jsem ráda, že můžu být jeho platnou součástí."

Životní motto: „Dnes udělám to, co jiní neudělají, takže zítra dokážu to, co jiní nemůžou.“

Markéta Szterculová – prostě cukrářka Markéta

Absolvovala SŠ gastronomie a služeb a to obor kadeřník – kadeřnice. Od dětství vyniká manuální zručností a pořád se učí novým věcem.

Jak sama říká, už od malička při každé příležitosti koukala nejen mamce, ale i babičce jak v kuchyni, tak na zahrádce pod ruce a pak sama tvořila. Proto je dnes veskrze důležitou osobou v kuchyni PASTA&CAFÉ ROMANA. Dokáže nejen upéct moučník, chleba, sušenky nebo udělat sametovou omeletu, ale přichází s inovativními nápady na další vylepšení i chutí i vzhledu servírovaných jídel. Radost a spokojenost jí přináší, když vidí, jak druhým „šmakuje“ jí samotnou uvařené jídlo nebo sladkost.

Životní motto: „Někteří chápou a jiní tápou ve tmě, někteří lidé rozumí a jiní ne… TU TENGO MIEDO.“

Michaela Tonková – prostě Míša, nápojová specialistka a servírka, tč. na mateřské

Již od dětství se vyznačovala soutěživostí, perfekcionistickým přístupem k životu a tvrdohlavou urputností, se kterou jde hlavou proti zdi. Stejně tak se vrhla do práce v Pasta&Café Romana a rychle si zde získala pevné místo.

Říká o sobě: „Vystudovala jsem střední hotelovou školu a letos je to můj jedenáctý rok v gastronomii. Jakožto gurmánský kritik ocením dobré jídlo a služby, ve své práci se proto maximálně snažím blížit k dokonalosti. Přátelé o mě tvrdí, že jsem se měla narodit jako kluk, mám ráda rychlá auta a jízdu v nich. Když je volno, cestuji křížem krážem po republice, navštěvuji hrady, zámky a dobré restaurace.“

Životní motto: „Život je jednoduchý, jen lidé si ho sami dělají složitým.“

Anna Magera - Lhotská – prostě Anička, multilingvní vrchní, která neprchá

Má ráda společnost příjemných lidí. Jen tato prostá kostelace ji dokáže nabít zásobní energií, která vydrží i po zavírací době. S nadhledem zvládá zátěžové situace a když už není zbytí, nasadí odzbrojující úsměv a nabídne nejlepší řešení.

Říká o sobě: „Vystudovala jsem SŠ techniky a služeb v Karviné. Svého času jsem působila jako recepční v burzovní firmě a na Zámečku v Petrovicích. Domluvím se plynně anglicky, méně směle německy a francouzsky. Každopádně se o volných chvílích v těchto jazycích zdokonaluji. Ve volném čase jezdím na kole nebo na in-line bruslích. Největším relaxem jsou však pro mě procházky s manželem a naším  francouzským buldočkem Kevinem.

Životní motto: „Co v životě zaseješ, to také sklidíš.“

Pavel Kalina  - prostě Pavlík, naše staronová jistota 

Nasbírané zkušenosti jsou mnohem lepší devizou, než dosažené vzdělání, což v případě Pavla potvrzujeme a podepisujeme v plném rozsahu. Jestli o někom lze říci, že zraje jako víno, pak je to právě on. Za roky u plotny se nejen inspiroval středomořským vařením a osvojil si používání šetrných technologií, ale nezavrhuje ani tradiční středoevropskou kuchyni, do níž vnáší neotřelé kombinace, jakož i další inovativní nápady, čímž ji tvoří atraktvní pro konzervativnější klienty.

Říká o sobě: Vyučil jsem se kuchařem, pracuji jako kuchař a tomuto oboru se hodlám věnovati i nadále. Pod původním vedením své maminky jsem se v oboru zdokonaloval, nyní si již tříbím poznatky sám. Krátce jsem působil v Německu, paradoxně v Italské restauraci. Jsem rád, že své dobré zkušenosti mohu všem hladovým a platícím strávníkům nyní předávat zde, v Pasta&Café Romana.

Životní motto: „V krizové situaci zachovej rozvahu. Čím je situace krizovější, tím rozvážnější bys měl být.“

Domimik Varga - prostě Dominik, muž s trvale dobrou náladou

Jestli jste někdy potkali člověka, kterému bez narkózy operují koleno a on se u toho usmívá a ještě chirurga povzbuzuje, tak to je přesně Dominik. My sami nevíme, jestli jeho nakažlivý optimismus je důsledkem konkrétní diagnózy nebo co vlastně bere, ale každopádně je jisté, že je to vlastnost svým způsobem osvobozující, zejména pokud s takovým bezbranným kukučem nabídne kávu, ke kávě dezert, po dezertu víno s pozdějším výhledem na výbornou večeři a nakonec přitančí s účtem. 

Říká o sobě: Práce je mi koníčkem a proto z ní nikdy nejsem unavený.

Životní motto: "Život patří optimistům, protože pesimisté jsou jen diváci."

Pavel Rozsíval  - prostě další muž s láskou k práci

Pavel je bezpochyby člověkem, který se pro takový podnik, jako je Pasta Romana, snad narodil. Ale ještě před tím stihl deset let pracovat v automobilovém průmyslu a pak téměř dva roky působil na Ostravici v hotelu Zlatý orel. Zručnost, ochota a chuť poradit si se vším na světě jsou atributy, které ho zdobí.   

Říká o sobě: Vystudoval jsem SŠ s názvem Baron school, ale ta dnes již není. Pak mě vítr zavál na různá pracovní místa, vlastně jsem sbíral zkušenosti, které se dnes hodí. Časem jsem také zjistil, že jsem tady na zeměkouli proto, abych mohl vykouzlit úsměv na tváři ostatních.

Životní motto: „Nejdůležitější věci nejsou věci.“